Možná si říkáte, že v dnešní době jsou pověry jen prázdné povídačky. Ale ruku na srdce: když najdete na prahu svého bytu v Praze nebo na chodníku zapomenutou minci či rezavý špendlík, opravdu je zvednete s čistým svědomím? Moje prababička měla v tomto jasno a její varování se mi vrylo do paměti víc, než bych si chtěla přiznat.
Předmět jako energetická past
Důvod, proč lidé po staletí obcházeli drobné kovové předměty obloukem, není jen strach z infekce. Špendlíky a jehly totiž díky svému ostrému hrotu a "zámku" fungovaly jako ideální lapače. V lidové magii se věřilo, že se do nich dají doslova zaklít nemoci, finanční smůla nebo rodinné trápení. Ten, kdo předmět ztratil, se ho chtěl zbavit – a vy jste měli být tím, kdo si jeho břemeno nevědomky odnese domů.
- Ostré hroty: Symbolizují "připíchnutí" problému k nové osobě.
- Mince na křižovatkách: Často sloužily jako takzvané "výkupné" za vlastní chyby.
- Zavírací špendlíky: Uzavřený kruh, který má udržet negativní energii u nového majitele.
Co dělat, když nález objevíte u svých dveří
Stává se to častěji, než si myslíte. Přijdete z nákupu a přímo u rohožky leží předmět, který tam ráno nebyl. Zlaté pravidlo zní: nikdy se ho nedotýkejte holýma rukama. I kdyby to byl jen starý zvyk, opatrnost je na místě. Tady je postup, který mi babička vždy kladla na srdce:
- Vezměte si starý hadr nebo pevné rukavice, které pak bez výčitek vyhodíte do popelnice (ne do té domácí!).
- Předmět odstraňte z dosahu svého domova – ideální je místo, kde neproudí lidé.
- Místo, kde věc ležela, omyjte silným solným roztokem. Sůl je totiž v našich končinách odedávna považována за nejsilnějšího čistitele prostoru.
Ale je tu jedna nuance. Někdy to může být jen náhoda, vypadlý špendlík z nákupu sousedky. Přesto, stojí vám ten risk za to? Já osobně raději sáhnu po lopatce a smetáčku, než abych zkoušela, jestli staré pověry ještě fungují. A co vy? Věříte, že věci kolem nás mohou nést energii svých majitelů, nebo je to pro vás jen hromada šrotu?
