Většina Čechů při nákupu auta automaticky zamíří pro klasický úvěr, aniž by si spočítala, o kolik peněz vlastně přeplatí cenu vozu. V době kolísajících úrokových sazeb se však do popředí dostává model, který v Česku sice známe spíše z minulosti, ale v moderní formě funguje jako chytrá alternativa pro trpělivé. Pokud auto nepotřebujete mít v garáži hned zítra, můžete ušetřit desítky tisíc korun.
Financování versus sdílené spoření: V čem je ten rozdíl?
Když si na auto půjčíte v bance nebo u leasingovky, dostanete klíčky ihned, ale platíte za "vlastnictví cizích peněz". Úroky a poplatky dělají z auta na splátky výrazně dražší položku, než jaká svítí na cenovce v autobazaru. Půjčka je v podstatě nákup času, za který tvrdě platíte.
Na druhé straně existuje princip společného financování (v zahraničí známý jako consórcio), kde skupina lidí skládá peníze do společného fondu. Funguje to trochu jako stavební spoření, ale pro auta:
- Neplatíte vysoké úroky, pouze administrativní poplatek správci.
- Každý měsíc získá auto jeden nebo více členů skupiny na základě losu nebo nejvyšší "příhozené" splátky.
- Dostanete nákupní certifikát, se kterým v autosalonu vystupujete jako klient platící v hotovosti, což vám dává silnější pozici pro slevu.
Past, na kterou mnozí zapomínají
V mojí praxi často vidím, že lidé podcení takzvané RPSN. U klasického financování se měsíční splátka zdá únosná, ale po pěti letech zjistíte, že jste za ojetou Octavii zaplatili cenu zánovního Superbu. Úvěr je jako rychlé občerstvení – zasytí hned, ale je drahý a z dlouhodobého hlediska vašemu rozpočtu neprospěje.
Jak se rozhodnout, co je pro vás?
Abych vám pomohl se v tom zorientovat, stačí si odpovědět na tyto tři body:
- Naléhavost: Potřebujete jezdit do práce už od příštího pondělí? Pak zvolte klasický úvěr a smiřte se s úroky.
- Finanční disciplína: Dokážete si počkat výměnou za to, že auto bude ve výsledku o 20 % levnější? Pak je pro vás lepší plánované spoření v rámci skupiny.
- Možnost akontace: Máte v kapse aspoň 30 % ceny? U úvěru vám to sníží úrok, u skupiny vám to umožní "přihodit" a získat auto mnohem dříve.
Trocha matematiky, která se vyplatí
Při srovnávání se nedívejte jen na výši splátky. Vždy si sečtěte celkovou částku, kterou zaplatíte za celou dobu trvání smlouvy. U úvěru to bude [cena auta + úroky + pojištění + poplatky]. U plánovaného nákupu to bude [cena auta + administrativní poplatek]. Ten rozdíl vás možná překvapí natolik, že tu starou ojetinu ještě rok "doklepete".
Mimochodem, věděli jste, že prodejci aut mají z vašich úvěrů provize, a proto vám je tak agresivně nabízejí? Je to pro ně často výnosnější než prodej auta samotného.
Jak řešíte nákup auta vy? Jste zastánci názoru, že raději přeplatit a jezdit hned, nebo si raději počkáte na lepší cenu?
