Představte si, že se díváte na dokonale jasnou noc nad Šumavou nebo Krkonošemi. Máte pocit, že vidíte všechno, ale ve skutečnosti vám uniká 99 % vesmírného divadla. Vědci právě zveřejnili mapu, která mění pravidla hry: zachycuje miliony objektů, o kterých jsme doposud neměli ani tušení.

Vesmír totiž září barvami, na které naše oči prostě nemají „přijímač“. Díky nové rádiové mapě LoTSS-DR3 se však díváme na realitu, která připomíná spíše sci-fi film než učebnici fyziky.

Proč je tato mapa jiná než fotky z Google Earth?

Když se podíváte na běžnou fotku vesmíru, vidíte hvězdy. Jenže rádiové vlny nám ukazují „střeva“ vesmíru – to, co je skryto za mračny prachu a plynu. Vědci k tomu použili síť LOFAR, což není jeden velký talíř jako z bondovky, ale 20 000 antén rozesetých po celé Evropě.

Tato síť funguje jako obří digitální ucho o velikosti kontinentu. Zpracovat takové množství dat bylo jako snažit se prohnat obsah 300 DVD disků každou sekundu skrz domácí Wi-Fi router.

Co se na mapě podařilo najít:

  • Černé díry jako sochaři: Vidíme, jak výtrysky energie z černých děr doslova ohýbají celé galaxie do bizarních tvarů.
  • Duch Andromedy: Naše sousední galaxie vypadá v rádiovém spektru jako přízračné vesmírné oko, které nás pozoruje.
  • Magnetické pasti: Pole vytvořená zaniklými hvězdami, která urychlují částice víc než největší urychlovače na Zemi.

Víc než jen pěkný obrázek

Možná si říkáte, k čemu je nám 13,7 milionu nových teček na mapě. Odpověď je překvapivě praktická. Studium těchto objektů nám pomáhá pochopit, jak vznikají mladé hvězdy a jak se vyvíjí samotný prostor, ve kterém žijeme.

Množství dat je tak obrovské (18,6 petabajtů), že jejich analýza zabrala miliony hodin na superpočítačích. Je to v podstatě digitální archeologie vesmíru. Vědci odkryli vrstvy, o kterých jsme věděli, že existují, ale neměli jsme dost jemný štětec, abychom je očistili.

Jak se na vesmír „podívat“ z domova?

Data jsou nyní veřejně dostupná. I když nejste astrofyzik, můžete sledovat vizualizace, které vypadají jako abstraktní umění. Mimochodem, věděli jste, že rádiové vlny z vesmíru nás zasahují neustále? Jen jsou tak slabé, že je váš mobil ignoruje.

Zajímalo by mě, jestli vás při pohledu na takto zaplněné nebe také napadá ta samá otázka jako mě: Je statisticky vůbec možné, abychom v tomhle obrovském „mraveništi“ byli úplně sami? Co si o tom myslíte vy?