Je půl šesté večer, vracíte se z práce a jediné, na co myslíte, je sklenka vína a klid. Místo toho vás ale čeká scéna u stolu: zatímco jedno dítě by nejraději jedlo ústřice, druhé striktně vyžaduje jen suché špagety nebo dinosauří nugety. Zní vám to povědomě?
Jako nutriční neurovědkyně a zároveň rodič jsem strávila roky zkoumáním toho, proč se z dětí stávají "vybíraví jedlíci". Dobrou zprávou je, že geny v tom hrají mnohem menší roli, než si myslíte. Většina problémů totiž nevzniká v žaludku, ale v hlavě.
Proč nás evoluce nutí milovat sladké a plivat brokolici
Pravdou je, že se rodíme s naprogramovanou láskou ke sladkému. Je to pojistka přírody – mateřské mléko i ovoce jsou zdrojem rychlé energie. Naopak hořká chuť pro naše předky často znamenala jed.
Mimochodem, vědci pomocí ultrazvuku zjistili, že miminka v děloze se usmívají, když matka spolkne kapsli s mrkví, ale dělají grimasy, pokud cítí kapustu. Chuťové buňky se tedy trénují ještě dříve, než dítě poprvé spatří světlo světa.
- Cca 70 % populace má geny zvyšující citlivost na hořkost v křižatých zeleninách (jako je brokolice).
- Pro 20 % lidí chutná koriandr kvůli určitému genu jako mýdlo.
- I přes tyto predispozice se dá chutím "naučit" – podobně jako jsme se naučili pít hořké pivo nebo silnou kávu.
Past jménem "dokud to nesníš, nebude pohádka"
Vzpomeňte si na Pavlovovy psy. Pokud spojíte jídlo s pozitivním zážitkem, mozek si ho zamiluje. Jenže my rodiče často děláme pravý opak. Vytváříme u stolu napětí a používáme jídlo jako trest nebo úplatek.
Když řeknete: "Sněz tu brokolici, nebo nebude tablet," v podvědomí dítěte tím brokolici definitivně označíte za nepřítele. Stává se z ní překážka, kterou je nutné nenávidět. V mé praxi jsem si všimla, že nejúspěšnější jsou ti rodiče, kteří z jídla přestanou dělat bitevní pole.
Ten jeden trik: Pravidlo dvanácti doteků
Místo nucení zkuste strategii "opakované expozice" bez nátlaku. Funguje to jako zvykání si na novou botu – napoprvé tlačí, napodesáté o ní nevíte.
Jak na to v českých podmínkách?
- Položte kousek nové potraviny (třeba kousek květáku z Lidlu nebo kousek místního jablka) na stůl prostě jen tak.
- Dítě se ho nemusí ani dotknout, stačí, když ho vidí.
- Vědecké studie ukazují, že dítě potřebuje minimálně 12 kontaktů s novou chutí, než ji přijme za svou.
- Zkuste maskování: přidejte novou ingredienci k něčemu známému, třeba květák do oblíbených kolínek se sýrem.
Vydržte, je to jen fáze
Většina dětí z "vybíravého období" vyroste kolem školního věku. Pokud vaše ratolest normálně roste a má energii, není důvod k panice. Klíčem je trpělivost a neustálé, nenápadné nabízení nových chutí bez emocí.
U nás doma to dnes vyhrály těstoviny s kimči a pečený květák. Sally si přidala pálivou omáčku a Billy? Ten dnes snědl aspoň ty těstoviny, i když květák zůstal netknutý. Ale nevadí. Zítra je taky den a já vím, že jsme o jeden krok blíž k cíli.
A jak to vypadá u vašeho stolu? Máte doma malého gurmána, nebo bojujete o každé sousto zeleniny?
