Představte si, že vám v dospívání řeknou větu, která vám navždy změní život: „Nikdy nebudete mít vlastní děti.“ Pro Grace Bellovou to nebyla jen strašidelná vize, ale krutá realita spojená se vzácným syndromem. Jenže věda právě přepsala pravidla hry.
V Británii se narodilo první miminko ženě, která podstoupila transplantaci dělohy od zemřelé dárkyně. Je to obrovský skok pro medicínu, který dává naději i tisícům žen u nás, včetně těch, které se s podobným problémem léčí v pražském IKEMu nebo v brněnských nemocnicích. Tento příběh není jen o technologii, ale o druhých šancích.
Zázrak jménem MRKH syndrom
Grace se narodila se syndromem Mayer-Rokitansky-Küster-Hauser (MRKH). Zjednodušeně řečeno: její tělo se vyvinulo bez dělohy. Postihuje to zhruba jednu z pěti tisíc žen. Mimochodem, věděli jste, že i v Česku už máme za sebou úspěšné porody po transplantaci dělohy? Jsme v tomto oboru světová špička.
Ale zpět ke Grace. Sedmihodinová operace byla jen začátek. Tady je to, co musela podstoupit, aby se 12. prosince 2025 narodil zdravý chlapeček:
- Transplantace orgánu od dárkyně, která si přála pomáhat i po smrti.
- Hormonální stimulace, aby tělo dárkyně přijalo a začalo vůbec fungovat (včetně menstruace).
- Umělé oplodnění (IVF) ze zamražených embryí.
Proč je „mrtvý donor“ tak zásadní změna?
Možná si říkáte, proč se prostě nepoužije orgán od žijící sestry nebo matky. To se děje, ale má to háček. Operace žijícího dárce je extrémně náročná a riziková pro oba. Použití orgánu od zemřelé osoby otevírá dveře ženám, které nikoho blízkého s vhodnou shodou nemají.
A teď ta nejzajímavější čísla: globální studie ukazují, že šance na narození živého dítěte je u obou typů transplantací srovnatelná – kolem 66 %. To je v medicíně neuvěřitelně vysoké číslo.
Co to znamená pro budoucnost?
V rámci britské studie INSITU se plánuje dalších deset transplantací. Lékaři zde pracují zdarma, náklady hradí charita. Je to model, který by mohl inspirovat i další evropské země k rozšíření dostupnosti těchto zákroků.
Vlastně mě napadá jedna věc: Grace nyní říká, že část její dárkyně v ní žije navždy. Je to dar, který se nedá vyčíslit penězi, ale jen tlukotem srdce toho malého kluka, který by tu jinak nebyl.
Co si o tom myslíte vy? Je transplantace dělohy správná cesta, nebo by se společnost měla raději více soustředit na podporu adopcí a náhradního mateřství? Napište mi svůj názor do komentářů.
