Když se poprvé podíváte na nejnovější snímek z teleskopu Jamese Webba, možná vás zamrazí. Ve tmě hlubokého vesmíru totiž pluje objekt, který vypadá jako obří, svítící lidský mozek uzavřený v průsvitné lebce. Astronomové mu sice říkají PMR 1, ale mezi nadšenci se mu okamžitě začalo přezdívat „Exposed Cranium“ neboli Odkrytá lebka.
Tento fascinující útvar se nachází asi 5 000 světelných let od nás v souhvězdí Plachet. Nejde však o žádný biologický zázrak, ale o dechberoucí agónii umírající hvězdy, která se svou velikostí vyrovná celé naší sluneční soustavě. Pro nás je to pohádková podívaná, pro hvězdu je to konečná stanice, kterou jednou projde i naše Slunce.
Proč vypadá jako anatomický model?
Díky infračervenému vidění Webbova teleskopu můžeme vidět jemné záhyby a vlákna, která připomínají mozkovou kůru. Tmavý pruh uprostřed pak vytváří dokonalou iluzi rozdělení na dvě mozkové hemisféry. Ve skutečnosti se děje toto:
- Tryskající hmota: Hvězda ve svém středu zběsile vyvrhuje materiál do dvou opačných směrů.
- Hvězdný vítr: Radiace a silné poryvy plynů tvarují mlhovinu do složitých struktur, které nám připomínají tkáň.
- Rozměry: Celý tento „mozek“ měří přes 3 světelné roky na šířku.
Záhada, která vědce trápí 30 let
I když o mlhovině PMR 1 víme už několik desetiletí, stále přesně netušíme, co za hvězdu sedí v jejím středu. Spektrum světla totiž naznačuje dvě zcela odlišné možnosti. Buď jde o obrovského a horkého titána (tzv. Wolf-Rayetova hvězda), nebo o nenápadnou hvězdu podobnou našemu Slunci, která se právě zbavuje svých vnějších vrstev.
„Při sledování těchto snímků si uvědomíte, jak křehká je existence hvězd,“ napadá mě při pohledu na ty detaily. Pokud je hvězda ve středu podobná Slunci, díváme se v podstatě na přímý přenos toho, co čeká naši planetární soustavu za několik miliard let.
Praktický tip pro pozorování
Pokud vás fascinují věci mezi nebem a zemí, nemusíte mít hned teleskop za miliardy dolarů. V českých podmínkách, zejména v oblastech s nízkým světelným znečištěním (jako je Šumava nebo Jizerská oblast tmavé oblohy), můžete i běžným dalekohledem spatřit podobné, i když méně detailní planetární mlhoviny, jako je například známá mlhovina Prstýnek v souhvězdí Lyry.
Mimochodem, všimli jste si také té podoby s mozkem, nebo v tom vidíte spíše abstraktní mlhu? Podělte se o svůj první dojem v komentářích, schválně jestli nás ta pareidolie (schopnost vidět tvary v náhodných objektech) šálí všechny stejně.
